Trofismus půdy vyjadřuje „minerální sílu půdy“.
Zvýšená minerální síla půdy je kvantifkována přímo celkovým obsahem živin v minerální části sola (genezí vzniklé části profilu) či narůstáním obsahu zvětravatelných minerálů, nepřímo pak snižujícím se poměrem SI : Al či Si : Fe a nárůstem některých stopových prvků (Ni, Cr, Co). Konkrétní údaje o minerální síle, indikované obsahem CaO, MgO, K2O a P2O5, uvádí Stejskal (1967).
Nepřímo hodnotí minerální sílu půdy Pelíšek (1964) podle pěti skupin hornin.
U lesních půd, kde o živinném režimu stanoviště rozhoduje v zásadní míře jejich uvolňování při mineralizaci organických látek (hlavně nadložního humusu) a dále „minerální síla“ půdního substrátu (poněkud odlišná zejména u půd magmatických a metamorfických hornin – od mateční horniny) se vžilo zprostředkované hodnocení trofismu stanoviště podle formy nadložního humusu a složení vegetace bylinného a mechového patra, korelujících s nasyceností sorpčního komplexu.